Pozvánka na festival - Jana Svobodová

Milí přátelé,
pátý ročník Akcentu přináší inspirativní náhled do nejrůznějších forem scénického umění, které se zabývají aktuálními otázkami současnosti.
Od roku 2010 Akcent představuje to nejlepší, co na poli dokumentárního, angažovaného divadla či divadla s označením „social specific“ vzniklo, a to jak ve světě, tak i u nás doma. Každý rok volíme pro Akcent specifické téma. V letošním roce je nitkou, která se vine celým programem „osobní a společné/the individual and the common“.
Každý z projektů letošního Akcentu nabízí zcela jiný pohled na toto na první pohled již otřepané téma a dodává mu osobitý, mnohdy alarmující výraz.
Argentinská režisérka a hudebnice Lola Arias se vrací na Akcent již po třetí. Po scénických výpovědích Rok, kdy jsem se narodil (Akcent, 2013) a Můj život potom (Akcent, 2014)přichází Lola Arias s novým formátem participačního divadelního představení s názvem Konkurz na revoluci/Auditions for the revolution. Účastníci Noci divadel budou mít možnost se 21. listopadu 2015 rozhodnout, zda se stanou přímými aktéry rekonstrukce historického okamžiku první ohlášené demonstrace ne Václavském náměstí, která proběhla 21. listopadu 1989, nebo zůstanou pouhými diváky. Ti, kteří vstoupí do „konkurzu na revoluci“ budou rozhodovat o své roli. Zvolí anonymní postavu v davu nebo výraznou osobnost, která se objevila v ten den na balkónu Melantrichu po boku Václava Havla nebo si snad zvolí roli Václava Havla samotného? Konkurz na revoluci není žádnou vzpomínkovou událostí. Výběr postavy z minulosti je ovlivněn osobním názorem nositele role, je vyjádřením toho, co si on sám myslí o současnosti. Divákům ve velkém sále Divadla Archa se pak pomocí online projekce skládá mozaika, která je vyjádřením pohledu na naši společnou minulost.
Téma Evropy, evropských hodnot a rozhodování o naší společné Evropě se v programu Akcentu promítne výrazně dvakrát. Německá skupina Interrobang zahájí festival Akcent v budově bývalého federálního shromáždění dalším participačním projektem Preenacting Europe/Evropa? Jaká bude? Diváci, kteří usednou do křesel poslanců rozpadlé federace, budou v součinnosti se skupinou Interrobang rozhodovat volným hlasováním o tom, jak demokratická bude ta naše Evropa? Jak budeme my, Evropani, reagovat na stoupající nezaměstnanost mladých lidí, zadluženost států, obavy z cizinců, antidemokratické tendence a euroskepsi? Co se stane, když se postoj každého z nás dostane do kontextu většiny, kdy naše „osobní“ je najednou součástí toho „společného“?
Home Visit Europe/Evropa u vás doma skupiny Rimini Protokoll je společenskou hrou náhodně sestavené skupiny lidí, která se sejde v kuchyni hostitele projektu, v případě Akcentu obyvatele Prahy nebo Plzně. Velký stůl, na něm mapa Evropy a barevné fixy. Koordinátor celé akce, jakýsi MC, zadá na začátek jednoduchý úkol: označte místo, kde jste se narodili, kde jste dlouhodobě pracovali a místo, ke kterému máte citový vztah. Každý sám, a přesto společně s ostatními zaznamenává nad jedinou mapu Evropy své osobní údaje. Hra trvá skoro dvě hodiny. Pomocí úkolů, zadání a otázek, podobně jak to známe z každé jiné společenské hry, vznikají mezi jejími účastníky osobní sympatie, názorová souznění či naopak překvapivě kontrastní postoje k jinak jasnému problému. Všichni si společně kladou během hry otázku, zda my, jako jednotlivci, kteří se navzájem neznají, budujeme spolu v cizí kuchyni svými názory a postoji společnou oblast, které říkáme Evropa? Jsme schopni solidarity? Jak moc se vyplatí soucítit s druhým? Jsme schopni ve finále ukrojit ze svého dílu koláče a rozdělit se s těmi méně úspěšnými či ne? Náš vztah k Řecku je ovlivněn velmi osobními názory a postoji, které jsou podobné tomu, když se doma u stolu řeší, zda si někdo zaslouží moučník či ne.
Další představení skupiny Rimini Protokoll Qualitätskontrolle/Kontrola kvality nemá s politikou zdánlivě nic společného. Jedná se o silnou osobní výpověď dívky, která ve dvaceti letech skočila po hlavě do bazénu pro neplavce. Přesto toto výjimečné představení přináší otázky o roli společnosti v případě komplikovaného osudu, který, pokud by zůstal izolován od společenství ostatního světa, stal by se těžko snesitelným, ne-li nemožným. Rimini Protokoll se spolu s Marie-Cristine Hallwachsovou daří v představení zbavit těžké téma melancholického smutku, zdůraznit hloubku myšlenek a lehkost, s níž protagonistka dokáže v součinnosti s diváky oslavit život.
Večeří pro osmdesát lidí je společný projekt Divadla Archa a Staatsschauspiel Dresden Fremde Freunde/ Pěšky mezi  Drážďanami a Prahou. Dva performeři, jeden z Čech a druhý z Německa vyrazili koncem srpna pěšky krajinou s cílem dozvědět se od lidí na trati mezi Drážďanami a Prahou, jak se jim na česko-německé hranici žije. Čím se trápí, z čeho mají radost, na co vzpomínají a po čem touží. Oba umělci zaznamenávali po dobu jednoho týdne nejrůznější názory obyvatel příhraniční oblasti na video. Aniž by to sami předem tušili, právě „hranice“ sama se stala ústředním tématem projektu. Každý z nás má svoji vlastní hranici, zároveň jde přeci o naši hranici společnou. Multimediání představení frázované jednotlivými chody česko-německých specialit otevře otázky, na které budou hledat odpovědi performeři, přizvaní odborníci i sami diváci.
Večeře je i společným jmenovatelem storytellingové loutkové inscenace Smooth life/Snadný život. Husam Abed je Palestinec, který se narodil a vyrůstal v uprchlickém táboře v Jordánsku. Jeho performance je určena pouze osmi lidem. Ti zasednou k malému kulatému stolu ve chvíli, kdy vedle na malé plotýnce bublá něco voňavého v hrnci. Lidé, kteří se na začátku neznají, společně sledují po dobu hodiny a půl sugestivní příběhy Husamovy rodiny. V závěru, kdy Husam se svojí ženou rozdávají talířky s Maklobou, tradičním palestinským jídlem podávaným na sobotních rodinných sešlostech, si snad ještě snad ještě vice uvědomíme sílu individuálního osudu, který se ocitl pod tlakem komplikovaných společenských událostí.
Závěr festivalu patří unikátnímu záznamu projektu britské skupiny DV8 s názvem JOHN. Newson vedl rozhovory s padesáti muži, kterým kladl otázky o lásce a sexu. Z těchto rozhovorů jej nejvíce zaujal jeden. Po letech na dráze zločinu a drogové závislosti, v boji o přežití našel JOHN záchranu v neočekávaném společenství.
Osobní a společné se bude vznášet i nad dílnami festivalu Akcent.
Jessica Litwak je autorkou konceptu H.E.A.T. (Healing, Education, Activism and Theatre). Třídenní dílna s názvem Sólové a skupinové techniky sociálně angažovaného divadla poskytne pod jejím vedením účastníkům dílny praktickou zkušenost s Divadlem sociálních změn (Theatre for Social Change). Dílna bude uzavřena veřenou prezentací v Divadle Archa.
DidaDiv je dílna pro celou rodinu, kde si za asistence autorů konceptu vybudujete ve svém týmu za pomoci připraveného loutkového divadla z kartonu příběh založený na vaší osobní zkušenosti s tématem migrace.
Letošní Akcent počítá s vámi, aktivními diváky, kteří se nebojí vyjádřit svůj osobní názor, pocity, sny a představy v kontextu většiny. Většinový názor, tak trochu zavání šedí a má poněkud romazané okraje. Srdečně vás zvu na program letošního Akcentu. Přijďte se zapojit, přijďte se účastnit, dívat se, sdílet, a také se radovat ze společného zážitku, kterému se říká divadlo.

Těším se na vás,
Jana Svobodová, umělecká ředitelka festival Akcent